Minority report po česku

Předem chci ctěné čtenářstvo ujistit, že nejsem rasista ani nacista. To ostatně jistě poznáte podle ostatních článků. Mám jenom rád pravdu. Ale k věci. (…nebo Od věci ?)

Jistě si někteří vzpomenete na americký film s Tomem Cruisem v hlavní roli, “Minority Report” Tento sci-fi thriller z roku 2002 se odehrává ve fiktivní budoucnosti roku 2054, kde jsou pachatelé trestných činů zatčeni ještě dříve, než je spáchají. Díky tzv. tušitelům.

Skutečný rasismus, aneb být cikánem se vyplatí… (pokud nemáte hrdost, svědomí a máte na to žaludek)

V poslední době je nám médii čím dál více podsouváno, jací jsme, my bílí lidé, zlí a rasističtí.  Vláda připravuje akční, nebo jaké, plány pro boj s extrémismem a všichni litujeme oběti požáru ve Vítkově, kde je docela možné, že si cikáni mezi sebou vyřizovali účty, ale pro jistotu se hned různé cikánské organizace ozývají, že chtějí ochranu.

Projev Václava Klause v Evropském parlamentu odhalil podstatu jeho “poslanců”

Jen krátce chci připomenout dnešní projev Václava Klause na půdě Evropského parlamentu.

Nejde mi tak o jeho obsah, ten musí každý rozumný a vlastní hlavou uvažující člověk člověk přivítat a svým způsobem s ním i souhlasit. Jde mi o reakce

Jen jeden citát…

„Každému co jeho jest.”

Marcus Porcius Cato censorius (234 – 149 př.n.l.)

Zcela jistě mě nikdo nemůže podezírat, že bych snad byl antisemitou, nebo jinak nazývaným nepřítelem židů. Ba naopak, za podporu, podle mého oprávněného, boje Izraele proti terorismu jsem byl již nazván i „židovským kybernetovým vojákem” či nějak podobně.

Výše uvedené mi nevadí, snažím se na věci nahlížet logicky a jsem přesvědčen, že se mi to daří.

Z tohoto důvodu musím upozornit na to, že skutečně nikdo není bez chyby. A to platí i pro židovské občany.

Pavlína Reš (a spol), vol. 2

V minulém příspěvku jsem psal o Pavlíně Reš, která si velice svérázně představuje práci ochranky a policistky.

Výplody jejího, zřejmě chorého, mozku stále pokračují, jak se můžete dočíst např zde nebo zde.

Slečna Reš se domnívá, že by „Česko mělo být slyšet”. V tom má pravdu, mohli bychom vyslat nějaké vojenské jednotky, ale domnívám se, že Izrael má dostatečně silnou armádu a naší pomoc nepotřebuje.

Deník Češky na Blízkém východě…

Každé ráno (tedy skoro každé) si při kávě čtu místo novin aktuality na internetu. Dostal jsem se dnes, ač nejsem příznivcem serveru iDnes.cz, také na něj a přečetl jsem si zajímavý včerejší článek s názvem „Deník Česky na Blízkém východě: Ptají se mě, proč naši politici podporují izraelský masakr.”  K náhledu je zde.

A přiznávám, že jsem byl poněkud zaražen.

Mnoho povyku pro … co vlastně?

Skoro po roce jsem se dostal k opětovnému psaní tohoto blogu. Více méně mě k tomu přiměla jedna diskuze na serveru lide.cz, kde jsem, pod nickem odveci.bloger, reagoval na jeden příspěvek, který se dotýkal odstupného pro ředitele benešovské nemocnice.

Premiérova medaile

“Odpor občanů proti tomuto režimu, (komunistickému – pozn. autora) který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.“

§ 3, zák. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu

Rozumní a soudní lidé jistě přivítali zprávu, že premiér Mirek Topolánek dnes ve Washingtonu ocenil bratry Ctirada a Josefa Mašíny premiérskou medailí, nově vzniklým oceněním. Více zde.

Musím konstatovat, že uvedené ocenění je udělené po právu.

“Vítězný” únor

Je 24. únor a zároveň předvečer 60. výročí neblahých událostí, které naší zemi na více než 40 let zastavily ve vývoji. Jak hospodářském, tak i duchovním. A protože strůjci oné doby nebyli žádní troškaři, tak pro jistotu ke své brzdě přidali i tisíce zmařených životů, zničených rodin a snahu o kompletní morální devastaci. Z toho důvodu též měním doposud modrý barevný tón tohoto blogu na rudý. Modrou navrátím až v dalším příspěvku.

Přiznejme, že se z oné doby stále ještě vzpamatováváme.

Nechci ony události nijak rozebírat, ale připravil jsem několik úryvků z několika dokumentů. Ale pozor!

Když se měří stejným metrem

Nedávno jsme se dozvěděli, že dva Američané byli zadrženi bez platných víz. Zpráva, která proběhla jen okrajově našimi medii. Např . České noviny referovaly zde.

Na první pohled banální situace, která nestojí za zvláštní zřetel. To jsem si myslel, než jsem objevil článek v internetové mutaci The Prague Post. Můžete nahlédnout zde.