Korektní, korektnější, nejkorektnější.

Na úvod – nemám rád kopírování cizích článků, ale článek, který Vám chci zprostředkovat mě zaujal natolik, že jsem jeho autora požádal, jestli mi povolí ho zde doslovně uvést. V žádosti jsem uvedl přímo slovo “opsat”.

Autor svolil.

Originální text opsaného článku najdete na serveru nekorektne.cz , konkrétně zde. Jako autor je uváděn Zub Zazub, kterému tímto děkuji za svolení článek uvést na tomto blogu.

Když jsem nedávno psal o Vandalech v Římě tak jsem ještě nevěděl jak dobře se pobavím při čtení uvedeného, dále přepsaného, článku. Multikulturalisté se ze všech sil snaží o couvání před násilím a výsledek může docela reálně dopadnout tak, jak bude popsáno dále.

Naše děti (nebo vnuci) se tak mohou dozvědět o:

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Odhalení nacistického štváče Josefa Lady!

 

Koho z nás by ještě před nedávnem napadlo, že Josef Lada, tento na první pohled neškodný naivní malíř a spisovatel, ukrývá hluboko v sobě zlo ze všech nejzlejší – zlo nacistické!

Nyní hodlám předložit přesvědčivý důkaz, že záliba v malování nebylo to jediné, co měl Lada společného se svým současníkem, ďábelským Adolfem Hitlerem.

 

Ve světle zjištěných faktů se lze domívat, že Hitler ideologicky čerpal nejen z děl jako byly Protokoly sionských mudrců či knihy amerického průmyslníka Henryho Forda Mezinárodní Žid, ale i z dílka útlejšího, nenápadnějšího a dokonce psaného neárijským slovanským jazykem – z nám všem dobře známé knížky O Mikešovi. Příhody kocourka, který mluvil.

Jistě Vás již nesčetněkrát napadlo, kde se asi vzaly negativní stereotypy o romech. Pravděpodobně jste na tohle téma často hovořili v hodinách euroobčanské nauky či ve svém volném čase, v kruhu přátel antifašistů.

Tvrzení, že romové často podvádějí, kradou (například autorádia, kočky, atp.), chovají se násilně a agresivně přece nemohlo vzniknou samovolně na základě soužití s tímto čestným, přátelským a dobráckým etnikem, neváhajícím kdykoliv podat člověku pomocnou ruku.

Nyní se konečně nabízí odpověď na tuto zapeklitou otázku: zmiňované lživé a odporné stereotypy nevnesl do nevinných vnímavých dětských duší nikdo jiný, než nám dobře známý Josef Lada!

Pro moderní euroobčany, kteří zmiňovanou knihu nečetli, neboť jsou příliš dynamičtí na to, aby při čtení udrželi pozornost déle než několik sekund, nyní v krátkosti shrnu její obsah.

Tento odporný pamflet, tvářící se na první pohled jako neškodná dětská kniha o mluvícím kocourovi, vypráví příběh mladého kočičího travelera Mikeše (Mikesche), cestujícího po světě, aby se seznámil s obohacující diverzitou nejrůznějších ras a národností.

Potud se zdá být vše velmi pozitivní, zcela v intencích moderních trendů, zastoupených například EU programem Erasmus.

Lada však postupně nenápadným, plíživým způsobem úmyslně pozměňuje realitu a přisuzuje nejrůznějším národnostem negativní vlastnosti, které tyto ve skutečnosti nemají a nikdy neměly. Drama vrcholí setkáním Mikeše se skupinou romů, kteří si vyjeli na víkendový piknik do přírody, aby zde na čerstvém vzduchu načerpali nové síly do dalšího pracovního týdne. Scéna zprvu probíhá přesně tak, jak bychom si takové setkání se skupinou romů představovali: „Jedna z žen udělala vedle sebe místo a zvala Mikeše, aby si sedl k ohni a ohřál se. Povídala, že mu nocleh dají s radostí a o kousek masa u nich také není nouze.“

Poté, co se náročným trekem znavený Mikeš posadí vedle romů, přestane se Lada ovládat a dá průchod své divoké, infernální, až patologické nenávist vůči ostatním etnikům. Sprostou štvavou účelovou fabulaci, kterou Lada dále rozehrává, se tu ani neodvažuji uvádět, takže silnější čtenáře, kteří mají na takové svinstvo žaludek, odkazuji na níže uvedenou reprodukci. Myslím, že to nepotřebuje další komentář. Touto scénou se Lada nadevší pochybnost vyřadil ze společnosti slušných lidí a nezbývá mi než apelovat na naše politické zastupitele, kteří instinktivně poznají co je pro občany dobré (a co ne), aby knihu neprodleně zakázali, prodejce pozavírali a existující svazky spálili ve jménu svobody slova na očistné demokratické eurohranici.

Zbývá snad jen dodat, že jen milosrdná smrt zachránila nacistu Ladu před spravedlivým osudem, který by mu jistě dříve nebo později přichystal Simon Wiesenthal, případně hrdinný český lovec nacistů, známá morální autorita a bývalý agent StB Standa Motl (známý pod krycím jménem Michl).

P.S.: Pro vysvětlení dnešnímu uvědomělému euročtenáři nutno dodat, že Lada používá ve svém štvavém pamfletu pro označení romů staročeského pejorativního výrazu „cikáni“. Dnes je již naštěstí toto hanlivé označení dávno zapomenuto a přežívá snad jen ve slovníku nejtvrdšího jádra neonacistů a starých, neužitečných lidí, kteří nechápou dnešní moderní dynamickou dobu a vůbec by měli se svými zastaralými názory co nejdřív chcípnout, aby nám tu nevydýchávali čerstvý eurovzduch a nezatěžovali eurodůchodový systém.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Líbilo? Já jsem se opravdu mlátil smíchem. Než jsem si uvědomil, že třeba možná jednou takový článek najdu v úvodníku normálních novin, které si koupím cestou do práce. A nebude to nadsázka.

Co Vy? Těšíte se na to?