“Vítězný” únor

Je 24. únor a zároveň předvečer 60. výročí neblahých událostí, které naší zemi na více než 40 let zastavily ve vývoji. Jak hospodářském, tak i duchovním. A protože strůjci oné doby nebyli žádní troškaři, tak pro jistotu ke své brzdě přidali i tisíce zmařených životů, zničených rodin a snahu o kompletní morální devastaci. Z toho důvodu též měním doposud modrý barevný tón tohoto blogu na rudý. Modrou navrátím až v dalším příspěvku.

Přiznejme, že se z oné doby stále ještě vzpamatováváme.

Nechci ony události nijak rozebírat, ale připravil jsem několik úryvků z několika dokumentů. Ale pozor! Ne vše je z jedné doby. Něco je možná i vymyšleno.

Co je co uvedu až na konci. Pokuste se nejprve uhodnout sami… A zamyslete se v té souvislosti nad tím, zda je 60 let mnoho, protože oni jsou stále mezi námi a jed se plíží i mezi mladou generací.

1.

“Pro pokrokové a čestné lidi zůstane Únor 1948 navždy rozhodujícím politicko-mocenským vítězstvím dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence nad buržoazií. V tom spočívá v nejobecnější podobě historický význam Února 1948 v dějinách Československa. Komunisté a pokrokoví lidé vycházejí při pohledu na vítězný únorový krok ze známých historických faktů. Hodnotí Únor 1948 jako odražení kontrarevolučního pokusu reakčních sil o zvrat lidově demokratické moci, který vedl ve svých důsledcích k urychlení socialistické revoluce.“

2.

“Šíření nákazy prostřednictvím bakteriologických zbraní patří k základním prvkům útočné doktríny imperialistických států.

Novodobou historicky zaznamenanou ukázkou těchto postupů bylo rozšíření tzv. amerického brouka, neboli mandelinky bramborové z letadel v padesátých letech. Cílem bylo narušit produkci brambor, tím ohrozit produkci konzumního lihu a rozvrátit tak socialistické hospodářství. Naštěstí se svazáci a především svazačky pod vedením ÚV SSM vrhly do polí, manuálně pochytaly zákeřné brouky, udržely lihovary v chodu a ještě si všichni užili spoustu zábavy, což se projevilo na silných ročnícícíh 1953, 1974 a 2005.

Stejný princip byl použit k distribuci ptačí chřipky na území České Republiky. Cílem imperialistických sil je destabilizovat levicovou vládu tím, že jí vzniknou problémy, které podle mínění reakcionářů nebude socialistická vláda s to vyřešit. Tento projekt se odehrál navíc za aktivní účasti kolaborantů z politického hnízda reakce zvaného ODS.“

3.

“Představme si, že by byla reakce v únoru 1948 zvítězila – tak jako zvítězila např. r. 1947 ve Francii, kdy vyhnala komunisty z vlády – že by byla skutečně prosadila své plány, tak jak je měla narýsovány a s dr. Benešem dohodnuty. V závodech, na dolech, v bankách i na radnicích a ve vládě by znovu šafařila buržoazie proti lidu, jak tomu bylo za předmnichovské buržoazní republiky. Místo prudkého rozmachu výroby průmyslové i zemědělské by vládla u nás krize a nezaměstnanost, jako vládne dnes již v mnoha kapitalistických zemích. Dělnické masy by hladověly a živořily při žebráckých mzdách. Politická práva a vymoženosti by byly odbourány. Statisíce dělníků by nešly rok co rok na několikatýdenní rekreaci do nejkrásnějších lázní a letovisek, sanatorií a do hor, nýbrž tisíce dělníků by putovaly do kriminálů. Mladá generace by za kapitalistického pořádku tonula v zoufalství a beznaději. Takový pořádek, za jaký bojovali Zenkl, Šrámek a spol., by nedal mládeži ani svobodnou práci, ani školy, nedal by jí možnost učit se řemeslu ani vzdělávat se, ale dal by ji do polepšovny. Místo stále se zlepšujícího obchodu bychom měli možná takovou situaci, jakou má např. Velká Británie, kde jsou dodnes zásobovací obtíže. Ceny by nebyly snižovány, nýbrž stoupala by drahota, jako stoupá všude, kde vládnou kapitalističtí vydřiduši. Pracující rolníci by otročili na panských lánech a v panských lesích. Dnes a denně by se proháněli našimi vesnicemi exekutoři a četníci, jak to náš venkov dobře znal za buržoazní republiky.
Avšak co nejhroznějšího by nás bylo potkalo! Kdyby byla reakce v Únoru zvítězila, rozbila by svazek československo-sovětský a vydala naši vlast v plen americkému imperialismu. O „roucho” naší vlasti by byli metali los. Znamenalo by to strašlivé zotročení lidu Československa. Američtí imperialisté si zvykli dávat nohy nikoliv pod stůl, nýbrž na stůl, nejraději ovšem na cizí. Okované boty amerických žoldáků by byly nejen na našem stole, byly by i na šíji našeho lidu.
Kdyby byla reakce v únoru 1948 zvítězila, nebudovali bychom přehrady na Oravě, na Lipně, na Orlíku atd., nýbrž americký imperialismus by si budoval v naší vlasti své vojenské základny, podobně jako si je buduje všude tam, kde zrádné vládnoucí kruhy plují ve vodách americké politiky, tam, kde zaprodaly zájmy svých zemí za dolary.
Ne, takové konce nelze ani v nejchmurnější fantazii domyslit! Je nutno však mít stále na paměti, že reakce o takové konce usilovala, takhle to chtěla, o to zápasila.”

4.

“Vítězstvím v únoru 1948 se dělnická třída a pracující lid staly jediným pánem a hospodářem ve své zemi. Bylo provedeno další, rozsáhlé znárodnění průmyslu, bank a pojišťoven, uskutečněna druhá pozemková reforma a revidována první. Do rukou státu přešly všechny závody nad 50 zaměstnanců, všechen zahraniční obchod a vnitřní velkoobchod. Socialistický sektor se podílel na průmyslové výrobě již 96,4%. Zákon o nové pozemkové reformě stanovil hranici pro vlastnictví půdy na 50 hektarů. Byla projednána a Národním shromážděním schválena nová ústava – Ústava 9. května. 7. června se vzdal prezident E. Beneš své funkce a 14. června 1948 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky Klement Gottwald.
Únorové vítězství našeho lidu nad reakcí bylo i vítězstvím uvědomělých socialistů nad pravicovými živly v sociálně demokratické straně. Odtud pak byl už jenom krok k organizačnímu sloučení sociální demokracie s Komunistickou stranou Československa, k němuž došlo koncem června 1948. Sloučení bylo provedeno na základně marxisticko-leninského učení a revolučního programu KSČ. Tím byla upevněna jednota dělnické třídy a překonán desetiletí trvající rozkol v řadách dělnictva. …

…Po nastolení diktatury proletariátu bylo třeba se zbavit buržoazních a jiných reakčních živlů, které se snažily všemi prostředky zvrátit vývoj zpět ke kapitalismu, včetně jejich agentů v komunistickém hnutí. Socialismus bojoval s kapitalismem na život a na smrt, a proto byli zrádci trestáni rázně. Došlo i k omylům, ale měl-li pracující lid svou moc uhájit, nemohl si dovolit ve strachu před omyly nebojovat proti třídnímu nepříteli vůbec. Jakmile komunistické hnutí nebojovalo proti antisocialistickým silám s patřičnou rázností, vedlo to k tragickým důsledkům – v Československu k srpnu 1968 a pak k listopadu 1989.
Proto se i dnes musíme my komunisté stavět za dílo Klementa Gottwalda, který v čele KSČ dovedl československý pracující lid k jeho prvnímu vítězství.“

5.

“Vyvrcholením vývoje byl pokus tří pravicových stran zvrátit vývoj demisí jejich ministrů, která měla přivodit pád vlády a vytvoření vlády úřednické. Při tomto střetnutí se ukázalo, že zatímco buržoasní strany spoléhaly pouze na zákulisní manévry a politikaření, na straně KSČ vystoupily široké lidové vrstvy a významné společenské organizace. Přes silné pozice KSČ v mocenských složkách a vytvoření Lidových milicí jako ozbrojené organizace dělníků a zaměstnanců nebyly to tyto složky, které rozhodly mocenský boj. Únor 1948 nebyl násilným ozbrojeným pučem, jak tvrdí polistopadoví vítězové, ale hlubokým a demokratickým revolučním procesem vyjadřujícím zájmy výrazné většiny společnosti a uskutečňovaným s jejím aktivním souhlasem.

Na této skutečnosti nic nemění ani určité momenty utilitárního využívání mocenského aparátu ze strany KSČ zahrnující i některé excesy, ani vnější tlak stalinského vedení SSSR, který vedl k opuštění koncepcí specifické československé cesty k socialismu a převzetí sovětského modelu odbourávajícího demokracii a svými dopady v konečné instanci nevhodného pro československé poměry. Nemění na ní nic ani vážné deformace první formy socialismu, zejména vykonstruované politické procesy a antihumánní formy mocenského tlaku použité proti odpůrcům, ale i proti mnoha nevinným lidem, včetně stoupenců socialismu.

Zahraniční i domácí odpůrci socialismu a jimi zneužití dezorientovaní lidé samozřejmě neuznali demokraticky přijaté řešení únorové krize a legitimitu socialistického zřízení a v rozporu se zájmy většiny zahájili aktivní odpor, k jehož různým formám zahrnujícím i teror a ničení společného majetku se dnes hrdě hlásí a požadují, aby byly jejich aktivity oceněny jako „třetí odboj”. I oni nesou nemalou odpovědnost za atmosféru a oběti padesátých let. Spolu se svými mnohými listopadovými a polistopadovými následníky nesou ale i odpovědnost za to, že nebylo možné pokračovat po cestě sociální spravedlnosti a že obnovená zbohatlická elita a její pravicová politická reprezentace dnes vede nemilosrdnou ofenzívu proti životní úrovni a sociálním jistotám většiny občanů.“

………………………………………………

Tak co? Myslíte si, že jsou to všechno přebrané agitační texty z doby minulé? A zkusili jste si tipnout, stejně jako v televizním pořadu “Věřte, nevěřte” co je pravda a co jen fikce?

Podívejmě se nyní na řešení:

1.

Citace číslo 1. je skutečná. Ano, tento text byl zveřejněn a míněn vážně. Kdy? Kým?

Byl zveřejněn na serveru Komunistické strany československa www.ksc.cz. Jedná se o úvod tzv. “Rezoluce KSČ k 60. výročí Vítězného února 1948.” Celý text naleznete zde. Pokud by jste si, stejně jako já, nejprve mysleli, že se jedná o nejapný žert, tak stranu naleznete na oficiálním seznamu politických stran a hnutí na stránkách ministerstva vnitra. Můžete si stáhnout i tento Výpis z rejstříku stran a hnutí.

2.

Druhá citace je fikce. Jedná se o satirickou nadsázku z populárního webu D-fens. Bylo vydáno jako žert na apríla 2006. Odkaz zde.

3.

Třetí citace je skutečná. Byla publikována (údajně) v knize G. Spurného “Únorové dny”, SNPL, Praha 1958 . V současné době je touto citací argumentováno na blogu Črta ČČ, tzv. “Československé revoluční tiskové agentury”

4.

Opět citace skutečná a navíc aktuální. Byla nalezena na webu, který oslavuje únorový komunistický převrat. Celý text zde.

5.

Na závěr, jako zlatý hřeb večera, je opět autentický text, převzatý přímo z oficiálního webu KSČM.

……………………………………….

Doufám, že ukázkou toho, že komunisté jsou pod pláštíkem změn stále stejní, jsem Vás moc nerozrušil. Důležité je vědět, že jejich snahy, ať říkají co chtějí, stále nezmizely.

Na závěr přidávám odkaz na seznam 242 jmen. Jsou to jména zavražděných osob. Osob které byly v rozmezí 25.2.1948 – 6.7.1962 popraveni pro politické trestné činy.

To vše je třeba mít neustále na paměti.