Řím drancovaný Vandaly

Někteří z Vás si jistě všimli, že se v pravém sloupečku tohoto blogu objevila ikona na podporu Dánska, potažmo svobody. Možná někdo namítnete, že aktuální byla na sklonku roku 2005 a že současné události v Dánsku zase tak s tehdejší situací nesouvisí.

Budu Vám oponovat. Záleží totiž na úhlu pohledu. To, že se objevili atentátníci na autora, tehdy islamisty kritizovaných karikatur mi samo o sobě říká, že je nutno, alespoň takto symbolicky, Dánsko podpořit. A nejen Dánsko. Svobodu vůbec je třeba podpořit.

Říká se, že se historie neopakuje. Ale stejně tak se říkává, že výjimka potvrzuje pravidlo.

Myslím, že můžeme říci, že starověký Řím byl ve své době, zejména v době republiky, zřejmě nejvyspělejším státním útvarem. Jak v oblasti politického zřízení, tak i v oblasti ekonomické. Rozhodně můžeme konstatovat, že na svou dobu tento státní útvar poskytoval svým občanům i řadu svobod. Dalo by se říci, že byl jaksi multikulturní. Římany se mohly postupem času stávat i cizinci. Řím se ukolébával ve svém přepychu až „cizí Římané” převládli. A tak jak se Řím rozšiřoval a expandoval, tak ještě rychleji zmizel.

Vraťme se do současnosti. Evropská unie je v současné době poměrně expandující útvar. V daném regionu zastupuje zřejmě nejvyspělejší politické a i ekonomické zřízení. A je plná multikulturalismu.

Jako by se ukolébávala ve svém přepychu. Je si ho vědoma a cítí za něj jakýsi falešný pocit viny a místo, aby silou bránila své vymoženosti, tak ustupuje těm, kteří tyto vymoženosti nemají, ale ani je mít nechtějí.

Obhájci multikulturalismu se v nás snaží vzbudit pocit, že naše svobody musíme sdílet i s těmi, co je neuznávají. Že nás to snad nějak obohatí.

Musíme být ale ve sdílení svobod jednostranní. Musíme přijmout kultury, které nejsou naše a nám blízké. Musíme je respektovat. Nesmíme je ovšem nijak omezovat. Nesmíme se jich nijak dotknout a kritizovat. Na oplátku se omezíme sami a sami sebe zkritizujeme. A cizí případnou kritiku pokorně přijmeme a ještě více rozvedeme.

Tyto kultury jsou ale založeny na úplně jiných principech a tuto naši snahu uvidí v poněkud jiném světle, než bychom ji měli vidět my. Uvidí totiž jen slabost. Uvidí skutečnost.

Domnívám se, že pokud máme podpořit svobodu, musíme v prvé řadě podpořit obranu této svobody.

Neberu jiným kulturám právo na jiná hodnotová měřítka. Ať je mají a ať se jimi řídí. Nenuťme jim násilím svoje a při naší návštěvě u nich se řiďme jejich měřítky.

Pokud ale oni přijdou na návštěvu k nám tak tvrdě vyžadujme dodržování kultury a hodnot našich. Tak jak oni chtějí u nich po nás. Neustupujme. Jednou by totiž již nebylo kam ustoupit.

Pokusím se hodně zjednodušit. U nás doma se přezouváme. Když k nám přijde návštěva, tak také trváme na tom, aby se návštěvníci přezuli. Minimálně o pěti z nich vím, že se doma (je to v cizině) nepřezouvají. A rozhodně se necítím jako zlý člověk. Nenutím je přezouvat se u nich doma. Ale u mě nechají boty v předsíni.

K obraně svobody můžeme přistupovat tak, jak se nám snaží někdo říci, cestou ústupků, a nebo cestou její obrany. Na konci jedné z těch cest se však může zopakovat historie. Záleží na nás, kterou si vybereme. Záleží na nás, jaký konec si zasloužíme.

____________________________

Obrázek “Podporuji Dánsko” byl převzat z webu supportdenmark.com se všeobecným souhlasem autorů webu

Fotografie rozvalin Říma, mapa ukazující v čase velikost římského státu a snímek obrazu “Vandalové drancující Řím” Heinricha Lautemanna byly převzaty z Wikipedie na základě příslušných licenčních ujednání (GNU FDL)