Klausova modrá, nikoli zelená planeta

Tak jsem se dostal po nějaké době k četbě. Sáhl jsem po knize, která vyšla již před nějakou dobou. Není tedy zcela aktuální, ale pouze co se data vydání týče. Svým obsahem je, domnívám aktuální více než kdy jindy.

Jde o knihu Václava Klause „Modrá, nikoli zelená planeta” s podtitulem „Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?”

Ke čtení této knihy jsem se dostal ne proto, že bych byl zanícený ekolog a nebo proto, že bych byl zapřísáhlý „klausovec” jak si jistě někteří myslí. Ke čtení jsem se dostal proto, že mě zajímalo, co to vlastně ty ekototalitní mozečky na té knize tak popuzuje. A tak jsem se pustil do čtení.

A musím říci, že jsem byl docela překvapen a to ihned na několika frontách.

Ve chvíli, kdy kniha vyšla se protrhl pytel s hysterickými výplody takových osobností jako Bursík, Kačenka Jaujau (tato neoficiální přezdívka Kateřiny Jacques se mi obzvláště líbí) a podobných existencí. Celou dobu jsem se snažil nijak Klause z hlediska této knihy nehodnotit. Pokud bych se ale domníval, že je pravdou to co nám bylo ve spojitosti s uvedenou knihou předkládáno, došel bych k názoru, že je její autor pomalu nepřítel lidstva.

Vycházel jsem ale z toho, že ti, kterým nevěřím si to zaslouží a nijak jsem se ke knize nevyjadřoval, dokud jsem si jí nepřečetl. Ono je vůbec lepší hodnotit to co znám – je to docela výhoda proti těm, kteří papouškují novinové titulky (které často píší stejní „papoušci”.)

Trochu odbočím. Všichni víme, že si Václav Klaus s Václavem Havlem ne právě padli do noty a jejich názory nejsou zcela totožné na spoustu věcí. A v situaci, kdy toto vím a kdy jsem viděl hanění Klausovy knihy na mě najednou vykoukl článek v International Herald Tribune ze dne 25. 9. 2007 s výstižným názvem “The planet is not at risk. We are”, autora Václava Havla (odkaz zde).

Tento článek, který hovořil v duchu, který mě zaujal, mě ještě více utvrdil v tom, že jsem si řekl, že si výše zmíněnou knihu musím přečíst. Sakra, když něco podobného co by v ní mělo být, jak ke mně přicházely nějaké ty signály, naznačuje i Klausův ne zrovna příznivec…

A tak jsem se dal do čtení.

A dostal jsem se jak k překvapením, tak i k přesvědčení o tom, že můj skepticismus k eko-demagogům je zcela oprávněný.

Předpokládám, že čtenář tohoto příspěvku patří do několika možných skupin. Buď knihu četl a souhlasí, nebo ne a nebo totéž, jen s tím, že knihu nečetl a tak ani neví, s čím souhlasí a nebo ne.

V každém případě těm, kteří nečetli, ať již jsou pro a nebo ne, doporučuji si knihu přečíst.

Co považuji na knize za důležité? Že nazývá věci pravými jmény. V.K. již v úvodu zcela jasně říká, že není ekolog a nehodlá ani psát nějakou odbornou práci. Chce ale zaujmout stanovisko. A to myslím je důležité.

V.K. vychází z poznatků vědců, kteří se ekologií a výzkumem klimatu aktivně zabývají a dochází k překvapivému závěru, že … se vlastně nic neděje. A ještě zajímavější je to, že jsou tito odborníci místy i umlčováni. Environmentální chobotnicí.

Z hlediska mých objektivistických názorů musím zcela jasně dát Václavu Klausovi za pravdu, že environmantalisté pro nás připravují novou totalitu, možná ještě zrůdnější, než jsme byli svědky v bývalých komunistických režimech.

Nebudu zbytečně vybírat části uvedené knihy a citovat je. Myslím, že je lepší pokud si jí přečtete sami. V každém případě autor zveřejňuje tolik údajů a z takových zdrojů, že přinejmenším započnou Vaše pochyby o existenci globálního oteplování tak jak je nám předkládáno oním novým náboženstvím.

Ono skutečně nejde o oteplování ale o náboženství. Co tak říci v době čarodějnických procesů, nejlépe ve Velkých Losinách, že inkvizitor lže a jen si mastí kapsu. Hranice by se našla i pro Vás. A více než kdy jindy se nabízí paralela. Inkvizitoři environmetální církve jsou tu. Není jistě náhodou, že britský ministr vnitra se vyjádřil v tom smyslu, že tak jako nesmí v mediích vystupovat teroristé, neměli by mít toto právo ani skeptici vůči globálnímu oteplování. To není vtip! To bylo řečeno. Jaká to paralela, že?

Získání moci je lákavé. A když se zabalí do pěkného obalu, tak Vám tu moc doslova lidé vnutí.

Možná trochu odbočím od knihy V.K., ale nedá mi to.

Když na sklonku 1. světové války získali v Rusku moc bolševici, byli zřejmě lidmi poměrně vítáni. V Rusku byla bída, následky války a sliby byli hezké. Výsledky známe.

Když v poválečném (míněna 1. sv. válka) Německu řádila hospodářská krize, hyperinflace, nezaměstnanost a skutečná bída, přišlo řešení, které nabídl Hitler. Opět lidem nabídl odstranění hrozby. A opět je výsledek znám. Totéž se opakuje v jiných barvách po 2. světové válce. A vždy bylo zlo vítáno lidmi, kteří v něm viděli spásu a věřím, že to mysleli dobře. Na rozdíl o nositelů oné „spásy”.

A aby se kruh uzavřel, máme tu nyní daleko sofistikovanější mocichtivce. Environmentalisté nehovoří o politice, nehovoří o svých mocenských ambicích ale mluví o životním prostředí a budoucnosti lidstva. A nejraději by omezili vše co by šlo. Pomocí lží, manipulací a překrucování.

Přečtením knihy Václava Klause určitě nezabijete bobra a ani nezničíte strom. Přečtením této knihy ani neublížíte životnímu prostředí. Možná si ale uvědomíte, že svoboda je důležitá a středověk by měl zůstat tam, kde má být, ve středověku.

Nikdy jsem nebyl zaměřen proti ochraně přírody. Ale vždy jsem byl zaměřen proti potlačování svobod. Vždy budu proti environmentálním kněžím. O tom mě nepřesvědčila kniha Václava Klause, jen mě utvrdila v tom, že mám asi pravdu. Na rozdíl od kněží nového náboženství však jsem ochoten diskutovat. Oni ne.