Dřevostavby – některá fakta a dogmata

JE VŮBEC DŘEVA DOSTATEK?

Jedna z ustrnulých myšlenek, která mnoha lidem s ekologickým cítěním brání kývnout na dřevostavbu, říká, že v České republice je nedostatek dřeva. Vychází z tvrzení (a přiznejme i faktu), že vše, co komunisté zanechali, bylo ve zbědovaném stavu. Z toho je odvozováno, že i lesy byly poničeny a bude ještě trvat, než se je podaří obnovit. Je ovšem opomínáno, že dřevní hmota je surovina obnovitelná.

Ve skutečnosti se v naší republice vytěží necelé 3/4 z toho, co v lesních naroste do těžební velikosti a zbytek je nevyužit. Obdobně jsou na tom i další evropské země bohaté na lesy, včetně Skandinávie, Německa, Rakouska atd. Dřeva je zkrátka přebytek, ale u nás se o tom skoro nic neví a nebo nemluví.

Dřevo hoří, je tedy dřevostavba nebezpečná?

Další představa říká, že dům ze dřeva hoří jako z papíru. Ano dřevo opravdu hoří. Způsob hoření dřeva a postup hoření při případném požáru je ale pro mnoho lidí neznámý.

Požáry v bytech a domech vznikají hlavně vznícením snadno hořlavých materiálů jako je textil, nábytek, plasty, technické hořlaviny atd. Převážně v důsledku špatného zacházení s otevřeným ohněm a elektrickými spotřebiči nebo pro vadný stav energetických rozvodů a neodbornou manipulaci s nimi. Typ stavební konstrukce za vznícením téměř nikdy nestojí. V kritické situaci, když už požár probíhá, projevuje dřevo obdivuhodnou odolnost a hlavně – hoří předvídatelně.

Zatímco drobné dřevěné předměty snadno shoří, u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do cca centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí nebo až zastaví, neboť povrchová vrstva zuhelnatí a brání přístupu kyslíku. Vůči vysokým teplotám je zbylý dřevěný masiv, i po odtěkání pryskyřic a dalších obdobných složek, velmi odolný a navíc si zachovává výbornou mechanickou tuhost a pevnost. Dřevo v takto extrémních podmínkách dokáže odolat řadu hodin – na rozdíl od prakticky všech ostatních stavebních materiálů – a vyčkat zásahu hasičů. Je popsána řada případů, kdy po požáru zůstal zachován ohořelý systém dřevěných nosných trámců domu.

Je dřevo méněcenný stavební materiál?

Lidé se často domnívají, že dřevo je jako stavební materiál méněcenný. Mýlí se. Dřevo má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, mezi všemi stavebními materiály téměř nejlépe akumuluje teplo a zcela jedinečným a pro zdraví velmi příznivým způsobem pracuje se vzdušnou vlhkostí.

Tepelná akumulace u dřevostaveb je horší než u cihel?

Ve Skandinávii, kde je tradice dřevostaveb a technická a teoretická základna v celosvětovém měřítku na nejvyšší úrovni, se používá v poslední době dřevěný masiv do svislých – nosných i nenosných – konstrukcí, které také slouží jako tzv. akumulační stěny. U nás se akumulační stěny v dřevostavbách navrhují z betonu nebo plných cihel. Zde tvoří nápadný prvek, kterému se podřizuje vnitřní dispozice a který výstavbu zdržuje a vnáší do ní zbytečný mokrý proces. Fyzikálně však beton, který uvolňuje akumulované teplo rychleji než dřevo, je nezbytný v akumulační konstrukci dřevostavby snad jen tehdy, je-li požadováno rychlé ustálení vnitřní teploty (např. po důkladném vyvětrání).

Dřevo a stabilizace vzdušné vlhkosti.

Dřevo se příznivě účastní i tvorby vnitřního mikroklimatu. Suché jehličnaté dřevo obsahuje podle terminologie normy ČSN 49 1109 až do 22 hmotnostních % vody, což znamená, že na každých 100 kg dřevěné sušiny připadá až 22 l vody. Ustálená, dlouhodobá vlhkost dřeva v dřevostavbě je cca 10 %, což představuje přibližně 55 l vody v jednom krychlovém metru. Voda není ve dřevu pevně vázána, ale kolísá v závislosti na vlhkosti vzduchu. V jednom m3 dřeva může být ukryto od 25 až do 200 l/m³ vody (druhý údaj odpovídá vlhkosti 35 % – bod nasycení vláken) a dřevo se chová stále jako suché až polosuché.

Je-li vlhkost vnitřního vzduchu nízká, uvolňuje dřevo vlhkost do prostoru a naopak. Dřevo ve větším množství tak slouží jako stabilizátor prostorové vlhkosti, což je základní předpoklad pro zdravé bydlení. K výměně vlhkosti mezi dřevem a vzduchem přispívá i vysoká difúzní propustnost dřeva pro vodní páru se součinitelem d = 0,09·10-9 s (beton: d = 0,013·10-9 s, malta vápenná: d = 0,031·10-9 s).

Dřevostavba je bydlení pro žebrotu?

Lidé často nevědí, co je to dřevostavba, a proto ji nechtějí. Od svého domu očekávají, že je bude reprezentovat, jenže pod dřevostavbou si většina Čechů představí srub z nějakých klád a nebo kulatiny, v lepším případě stavbu sbitou z fošen a prken. Je to jeden z praktických výsledků nesprávné reklamy. Lidé se často podivují, že většina dnešních dřevostaveb je, co se týče vzhledu, k nerozeznání od cihlových staveb.

Co se týče dřevěných domů výhradně pro chudáky. V celém světě existuje nepřeberné množství příkladů, kdy dřevo posloužilo jako základní stavební materiál pro vkusné, reprezentativní i honosné rezidenční stavby. S kamennými stavbami si v ničem nezadají, naopak je v mnohých směrech předčí a bydlení v nich v nich bývá zdravější. Rozsáhlé sídlo, či spíše reprezentativní palác, kde jako klíčový stavební materiál bylo využito dřevo, obývá i nejbohatší muž světa, počítačový magnát Bill Gates.

Sežere mi to červotoč?

Další smyšlenka říká že, dřevostavby rychle chátrají a nic nevydrží. Také se říká, že v důsledku toho dávají banky na dřevostavby horší úvěrové podmínky. Pravda je opět jinde.

Standardně na úvěrovém hypotéčním trhu platí, že pro neobývanou dřevostavbu se za tzv. technickou hranici životnosti definovanou bankami pokládá 60 až 70 let a pro kamennou stavbu 100 let. Technická životnost nemá podle bankovního zdroje Wüstenrot na ochotu banky poskytnout úvěr ani v jednom případě praktický vliv, protože úvěry se poskytují nejvýše na 30 let. Za jistinu hypotéčního úvěru se pak bere odhad tržní hodnoty domu v místě jeho umístění v okamžiku dokončení výstavby, vychází se také z pořizovací ceny. Použité materiály nehrají v úvěrové smlouvě roli. Snad jedinou nevýhodou dřevostaveb může být, že vzhledem k vysoké rychlosti výstavby montovaných dřevostaveb nelze ručit rozestavěnou stavbou.

To, že české banky kladou technickou životnost dřevostaveb – zcela bez technického důvodu – o desítky let menší než životnost kamenných staveb, působí na trhu s nemovitostmi jako princip, podle kterého hodnota dřevostavby s přibývajícím časem ubývá mnohem rychleji. Škodlivost tohoto může být obrovská. Proti jeho působení se neubrání ani sebelepší dřevostavba, ani právně vzdělaný odborník.

Pokud jde o skutečnou životnost zejména obývaných staveb, pak ta je u dřevostaveb i kamenných staveb mnohem větší než tzv. technická. Nelze ale jednoznačně rozlišit, má-li delší život dřevostavba nebo kamenná stavba. Při dobrém konstrukčním řešení stavby a bezchybném provedení závisí životnost obou typů hlavně na údržbě. Obvykle mnohem dříve, než obývaná stavba zcela dožije, je spíše podrobena zásadní rekonstrukci, po které začíná žít de facto znova.

Nejsou lidi, tedy dodavatelé.

Co není předsudek, ale pravda, je, že v České republice chybí široká základna stavebních firem, které by uspokojovaly a zároveň také podporovaly místní poptávku po dřevostavbách. Ze svého okolí většinou každý zná několik stavebních firem, ale žádnou, která by budovala dřevostavby. Když se laický zájemce rozhoduje, z čeho postaví dům, dřevostavbu mu nikdo ze sousedství nedoporučí, a pokud by na ni trval, nikdo mu většinou neporadí.

Zásady, podle nichž se zhotovuje dřevostavba se výrazně liší od kamenných staveb. Velkou pozornost je třeba věnovat přípravě. Nelze vsadit na to, že nedostatky v projektu se během realizace levně překlenou různými dozdívkami, předělávkami atd., jako tomu bývá u mokré výstavby. Projekt je nutné svěřit odborníkovi s dostatečnou zkušeností a vlastní výstavbu firmě, o níž platí totéž. Na rozdíl od běžné cihlové výstavby jsou možnosti laické svépomocné výstavby dřevostavby velmi omezené.

Opět záleží na každém z Vás, ale my si myslíme, že bydlet v domě postaveném z přírodního materálu je vážně lepší než v jeskyni…